PŘEDSTAVUJEME VÁM... Šimon Chwaszcz #5

Do Brodu přicházíš jako výrazná posila, a navíc nejdeš sám – dorazil jsi spolu s dalšími dvěma hráči z Kroměříže. Jak by ses stručně představil fanouškům, kteří tě zatím znají jen podle jména?
Vnímám se jako důrazný útočník, který je hladový po gólech a vítězství. Na hřiště nejdu jen odehrát devadesát minut – jdu tam zanechat stopu. Výzvy mě motivují, posouvají dál a právě proto jsem tady. Chci být součástí něčeho, co má smysl a směřuje k úspěchu. Vždy dávám přednost týmovému výsledku před osobními statistikami, protože vím, že jen silný tým může dosáhnout velkých věcí. Věřím, že můžu být platný nejen na hřišti, ale i mimo něj – přístupem, nasazením a touhou táhnout tým správným směrem.

A co tví dva bývalí a teď znovu týmoví parťáci – Tomáš Jeleček a Tomáš Matoušek? Jak bys je charakterizoval jako spoluhráče i jako osobnosti do kabiny?
Na kluky nedám dopustit. Mají za sebou skvělou kariéru a věřím, že ji tady v Brodě ještě obohatí o další úspěchy. Jsou to obrovští srdcaři, kteří na hřišti nic nevypustí – skvělí fotbalisti a zároveň výborní kluci do kabiny. Mladí hráči se od nich mají rozhodně co učit – ať už po fotbalové, nebo lidské stránce.

Dres ČSK už jsi v minulosti oblékal. Mohl bys zavzpomínat, jak tehdy došlo k tvému přestupu do Brodu a co vedlo k pozdějšímu odchodu? Jak se ti klub vryl do paměti?
Už je to nějaká doba, takže si přesně nepamatuji, jak k tomu přestupu došlo. Ale na to období vzpomínám moc rád – měli jsme tu silný tým i skvělou partu. Vzpomínám, že jsme dokázali držet krok s každým soupeřem. Těsně před covidem jsem se pak shodou okolností vrátil do Zlína, kde jsem podepsal smlouvu.

První soutěžní duel po návratu máš za sebou – výhra v Kozlovicích. Jak jsi to utkání prožíval a jak se ti zatím daří zapadnout do mužstva?
Myslím, že můžu mluvit i za ostatní kluky, když řeknu, že zapadnout do kabiny nebyl vůbec žádný problém. Spoustu kluků už známe – ať už jako bývalé spoluhráče, nebo protihráče – takže to šlo přirozeně. Co se týká zápasu, byl to náš první start, takže je ještě brzy na nějaké hlubší hodnocení. Chvíli potrvá, než si na sebe zvykneme a začneme naplno plnit to, co od nás trenéři chtějí.

V pohárovém MOL Cupu vás už brzy čeká první ostrý zápas proti Brumovu. S jakým nastavením do něj půjdeš a co od utkání očekáváš?
Bude to konečně zápas, ve kterém už o něco půjde, což je určitě lepší než jen přípravné zápasy. Takže se na to těším. Jak už jsem říkal – do Brodu jsem přišel s cílem vyhrávat, a věřím, že tenhle zápas bude dobrým startem.

Jak vypadá tvůj ideální den, když zrovna netrénuješ ani nehraješ? Čím si nejraději čistíš hlavu mimo fotbal?
Volného času není moc, protože fotbal a práce mi ho zabírají většinu. Když už se ale nějaký najde, rád ho využiju aktivně – baví mě tenis, plavání a v poslední době i thajský box, který mě opravdu chytil. Díky tomu zůstávám v pohybu i mimo fotbal. Nejvíc ale dokážu vypnout s kamarády – strávit čas v dobré partě je pro mě nejlepší forma odpočinku. A když je víc volna, rád cestuji – to mě naplňuje asi nejvíc.
 
Máš předzápasovou rutinu nebo drobný rituál, bez kterého bys nešel na plac?
Žádnou specifickou předzápasovou rutinu nemám. Snažím se hlavně soustředit na to, co mě čeká, být v klidu a naladit se na zápas. Každý zápas je trochu jiný, takže to beru spíš pocitově.

Jaký typ spoluhráče jsi podle sebe – spíš tichý dříč, nebo ten, kdo v kabině rád rozdává energii a hecuje ostatní?
Vždycky jsem se považoval spíše za dříče. Nikdy jsem nebyl žádný extra technický fotbalista. Pro mě je klíčové, aby každý na hřišti nechal absolutně všechno. Nemusí se nám pokaždé dařit nebo vyhrávat, ale jít do toho naplno a nic nevypustit je pro mě základ. Teď už jsem ve věku, kdy se snažím kluky hlavně podporovat a předávat jim zkušenosti, aby věděli, že dřina se vždycky vyplatí a že stoprocentní nasazení je to, co tým vždycky potřebuje a od čeho se můžou odrazit.

Kdybys měl jmenovat jeden zápas nebo moment, který tě ve fotbale nejvíc posunul nebo utkvěl v paměti – který by to byl a proč?
Takových momentů bych našel asi víc, ale musím zmínit aspoň dva. Určitě to bude semifinále poháru se Zlínem, kdy jsme přes Slavii postoupili do finále, které jsme pak i vyhráli. I když to bylo jen pár minut, na ten okmažik nikdy nezapomenu. A pak nesmím zapomenout na gól z minulé sezóny proti Třinci, kterým jsme definitivně stvrdili postup Kroměříže do druhé ligy. To byl skvělý pocit!

Jaký je tvůj největší fotbalový vzor? Je to někdo, s kým ses potkal na hřišti nebo spíš fotbalová superstar?
Abych řekl pravdu, žádný fotbalový vzor nemám. Vždycky jsem měl jen jeden jediný vzor, a to jak po sportovní, tak po osobní a životní stránce – a to byl můj táta. Bohužel už tu s námi není, ale navždy pro mě bude osobou, ke které vzhlížím.