Věřím, že když koncovku vypiluju, čísla budou vyšší

Podruhé v sezoně vstřelil v jednom zápase dva góly. Zatímco trefy útočníka Jana Michalce v domácím zápase s Frýdlantem nad Ostravicí přinesly fotbalistům třetiligového Uherského Brodu jenom bod, v sobotu pětadvacetiletý forvard významnou měrou přispěl k důležité výhře 3:1 na hřišti posledních Vítkovic.

„Jsem hlavně rád, že máme tři body,“ raduje se.

Michalec patří společně s kapitánem Josefíkem mezi hlavní střelce týmu ze Slovácka. V MSFL se trefil celkem pětkrát, k tomu přidal dva góly v celostátním MOL Cupu. Slušný počin na rychlonohého forvarda. Sám hráč ale příliš spokojený není.

„Protože každý zápas mám alespoň jednu gólovou situaci a ne vždy s ní naložím tak, jak bych měl, nebo mi to skončí na konstrukci branky,“ lituje zahozených příležitostí. „Věřím, že když koncovku vypiluji ještě víc, čísla budou o to vyšší,“ přeje si.

Proti Vítkovicím se ale Michalcovi dařilo. Právě jeho branky přinesly Brodu klid i výhru 3:1. Jednoduché to ale hosté na hřišti v Markvarticích neměli.

„Zápas určitě nebyl zadarmo, jak by se možná při pohledu na tabulku dalo říct,“ přitakává útočník ČSK.

„Vítkovice do utkání vstoupily dobře, docela na nás vletěly, což jsme ale přečkali a hned z první větší šance udeřili,“ popisuje.

Severomoravané sice hru zase vyrovnali, jenže soupeř udeřil podruhé. „Domácí byli po inkasování druhého gólu chvíli opaření, čehož jsme ale nevyužili a dvě gólové situace zahodili. Toho jsme nejvíce litovali ve 45. minutě, kdy jsme si nechali dát gól po standardní situaci,“ mrzí jej.

O přestávce si ale Broďané srovnali hlavy a šli si dál za výhrou. „Vyšel nám začátek druhého poločasu, kdy jsme ihned zvýšili na 1:3 a chtěli zápas v klidu dohrát. Jenže za dvě minuty po této brance uviděl náš kapitán Robin Josefík červenou kartu, což pro byla velká rána, ale o to víc jsme se semkli a paradoxně v deseti lidech jsme si vytvářeli další gólové šance, které jsme měli proměnit,“ uvedl Michalec.

Hosté ze Slovácka nakonec nemuseli zahozených příležitostí litovat. „Vítězství je cenné, důležité, ale všechna čest před Vítkovicemi, které předvedly super fotbal, nebály se hrát, ač to bylo 1:3,“ chválí protivníka fotbalista Uherského Brodu, jenž na konci podzimu nastupuje po boku kapitána Josefíka na hrotu útoku. „Dokážeme si vyhovět. On je spíše do těla, já rychlostní typ, takže záběhy, trhání obrany a tak dále, ale oba jsme relativně vysocí, což může být pro soupeře taky potíž,“ míní.

Trenér Pazdera ale Michalce často využívá i na křídle, kde je stejně platný jako na hrotu, kde se asi cítí o něco lépe.

„Dostanu se tam do více gólových šancí, jelikož na mě pracuje celý tým. Úkolem útočníka je to, aby se odvděčil gólem, což se mi dnes podařilo a hned dvakrát,“ těší Michalce, který se vždy snaží odevzdat maximum pro tým a zahrát co nejlépe.

Broďané sází na poctivost, což se jim vyplácí. I když v mančaftu nemají žádné ex-ligové borce, drží se po polovině soutěže ve středu tabulky, s čímž po výrazné letní obměně nikdo moc nepočítal.

„Podzimní část hodnotím pozitivně. Po rezervách ligových týmů máme jeden z nejmladších mančaftů. Chceme hrát fotbal, který se musí líbit lidem, co na naše zápasy chodí. Přecházíme na jiný styl, než jsme roky hráli, zápas od zápasu je to lepší a lepší. Věřím tomu, že když tým vydrží pospolu, tak můžeme a vím, i že chceme okupovat lepší příčky,“ říká.

Dosavadních získaných jednadvacet bodů je slušných, mužstvo ale chce ještě víc. „Klidně jich mohlo být i třicet, ale MSFL je strašně vyrovnaná soutěž a vždy může bodovat každý s každým,“ upozorňuje.

Třetí liga je nejnabitější třída. Má osmnáct účastníků, týmy odehrají na podzim sedmnáct duelů. I proto se už Michalec a spol. těší na zimní pauzu.

„Sezona je už dlouhá,“ souhlasí. „Tréninky, práce, zápasy. Od července až do poloviny listopadu furt dokola. Je to náročné, ale už se to konečně blíží ke konci,“ raduje se.

Fotbalisté Uherského Brodu navíc závěrečné dva domácí duely absolvují na Lapači, kde je umělá tráva. Zatímco spousta hráčů by nejradši nastupovala jenom na přírodním pažitu, Michalcovi umělka nevadí. „Ale každý, kdo hraje fotbal mi potvrdí, že to je na tomto povrchu trochu jiný sport,“ uvedl.

Pětadvacetiletý forvard se kromě fotbalu věnuje hlavně práci. Už čtvrtým rokem je zaměstnaný ve firmě VASTAP, jejíž majitelem je brankář a funkcionář Strání Antonín Popelka.

„S Tondou máme skvělý kamarádský vztah. Řešíme spolu vše, od fotbalu, přes práci až nevím co. Hodně si ho vážím a určitě je pro mě v určitém úhlu pohledu i inspirací právě do fotbalu,“ tvrdí Michalec, který ve známých stavebninách pracuje jako obchodní zástupce.

Díky flexibilní pracovní době má čas na tréninky i zápasy. Ve firmě ale působí i další fotbalisté nejen Strání. Také v tomto klubu rodák z Uherského Brodu rovněž působil.

„Co se týče lasa ze Strání, tak to furt nějak tak sviští ve vzduchu, ale nyní to určitě není aktuální. Jestli se někdy na Zelničky vrátím, ukáže až čas,“ říká.

Michalec ale celku od slovenských hranic fandí, přeje mu návrat do divize. „Sem za kluky strašně rád, že se jim daří a že dokázali tak rychle zapomenout a přepnout po minulé zpackané sezoně, kdy sestoupili do krajského přeboru. V týmu je pořád řada hráčů, kteří tam byli se mnou, proto jim přeji jen to nejlepší. Jsem přesvědčený, že letos postoupí zpět do divize, kam stoprocentně patří,“ má jasno.

Kromě Uherského Brodu a Strání sleduje Michalec také FORTUNA:LIGU. I když v rodném kraji má hned dva zástupce, Slovácku ani Zlínu nepřeje tak jako pražské Spartě, která se na konci podzimu zvedá.

„Nechci nic zakřiknout, protože tato doba nám není úplně, co se úspěchů týče, nakloněná, ale věřím, že pomaličku slovo Sparta nabírá zase na váze a že tým pod trenérem Priskem nějaké úspěchy zase udělá. Ale jaké a kolik, to už je na nich,“ dodává s úsměvem Michalec.